O naší cestě s batohem na Ukrajinu jsem vám už psala. Naší letošní cílovou destinací se však stala další krásná země – Gruzie. Protože se nám naše batohy osvědčily, rozhodli jsme se opět vycestovat jen s nimi.
Za zmínku jistě stojí hlavní gruzínské letovisko Batumi – leží na břehu Černého moře. Ačkoliv jsme měli přistát v KUTAISI, nakonec jsme skončili v TBILISI, kde byl zajištěn autobus. A tak nás čekala pětihodinová cesta na první zmíněné letiště, kde na nás čekal taxík. Ten nás vezl do dvě hodiny vzdáleného města Batumi. Tam jsme měli hezké ubytování s výhledem na moře. Ve městě jsem se cítila trochu jako v Las Vegas.
Kromě delfinária jsme navštívili jednu z nejstarších a nejnavštěvovanějších atrakcí, kterou je bulvár. Je to pás podél mořského pobřeží – zkrátka nádhera. Při naší cestě jsme nemohli minout dvě sochy – ALI a NINO. Obě jsou symbolem věčné lásky a porozumění mezi lidmi různých národností. Rodina navštívila Ruské kolo (já se bojím výšek), ale z toho, co říkali, si výhled určitě užili.
Prošli jsme se i do historického centra, kde bylo plno nádherných budov, obchůdků a restaurací. Poseděli jsme v přístavu, dali si něco na pití. A pozorovali lodě – od malých po velké. A když už jsme byli tady, řekli jsme si, že by byla škoda nenavštívit kabinovou lanovku (i přes můj strach z výšek), která vás vyveze na místo, kde je nejen restaurace s obchůdky, ale také nádherný výhled.
Kolem promenády najdete tančící fontány, je to dechberoucí podívaná. V Batumi jsme navštívili také několik různých restaurací. Jednou z nich byla rybí – sice dražší, ale jídlo stálo za to. To stejné můžeme říct o jedné z místních gril restaurací. Po 3 dnech jsme navštívili Ureki, kde jsme měli ubytování.
Navštívili jsme jednu z mála písečných pláží na pobřeží Černého moře v zemi, která je známá svými léčivými vlastnostmi. Je to malá vesnička plná usměvavých lidí – ti sice neuměli dobře anglicky, ale i tak se s nimi dalo domluvit.
Co mě dost překvapilo, byli psi, kteří zde volně pobíhali. Vždy si sednou vedle vás a počkají, zda jim něco nedáte. To ale neznamená, že by štěkali, skákali a obtěžovali. Právě naopak. My jsme byli jako milovníci psů ohromeni – moje dcera byla úplně šťastná. Až nám z toho všeho začali chybět naši hafíci.
Celý den jsme strávili na pláži, která byla ke všemu úplně černá. Ubytování jsme měli kousek od ní. Po večerech jsme zkoumali gruzínskou kuchyni. Teď zpětně lituji jen toho, že jsem si s sebou nepřivezla žádné koření. Tak snad příště – a zase s našimi batohy!